Odvodňovací štoly Slavkovský les
[ 12.05.12 autor: admin rubrika: Reportáže z podzemí koment?e: koment?e (0) ]
Po delší době jsme se domluvili, že prozkoumáme dvě dědičné odvodňovací štoly v oblasti Slavkovského lesa. Auto parkujeme na plácku kousek od hlavní silnice a převlékáme se. První z nich je od nás vzdálena asi 200 m vpravo blízko potoka. Má kamený portálek a mřížové dveře, které jsou otevřené. Voda z ní mírně vytéká, ale není to žádný velký proud. Uvnitř je klenba z kamenů a pokračuje to dál. Vody je tu asi 20 cm. Po asi 70 metrech docházíme k části, která je podepřená a zabezpečená. Je tu úzký průlez nad vodní hladinou, takže musíme dávat pozor na foťáky a další věci. Průlez je dlouhý asi 2 m a za ním štola pokračuje a různě se lomí.
Pro zobrazení celého článku se prosím registrujte.
Jednu krásnou lednovou sobotu jsme se vydali na cestu s hlavním cílem navštívit obávaný a strašlivý „DŮL SMRTI“. Ostatní s hrůzou v očích a kalhotech účast na této expedici odmítli a tak jsme jeli v omezené sestavě. Po setkání celé expedice v Rokycanech, jsme vyrazili „naladit“ formu návštěvou pár kratších, ale moc pěkných důlních děl – Vánoční (krátké 50m, s podzemním jezerem), Koníkovice 3 – 2patra, 300m – na broďáky, Brodiště 4 – 200m na broďáky – 1 patro a Brodiště 5 – 120m super mazlavý bahýnko! 
Členům našeho spolku bylo po delším vyjednávání a jednom neúspěšném pokusu umožněno prohlédnout si úložiště jaderného odpadu v části podzemní továrny Richard u Litoměřic – konkrétně Richard II. Museli jsme splnit vše, co si od nás žádala přísná bezpečnostní opatření. Hned po příjezdu jsme naše auta zaparkovali před zdejším informačním centrem. Tam jsme poté absolvovali přednášku o radioaktivitě, jejích účincích na člověka, o způsobech uložení radioaktivního odpadu u nás i ve světě a hlavně o bezpečnosti, která je v těchto místech nutná.
Po práci nám zbylo trochu času a tak jsme se vypravili do obce Libeř, u které se nachází štola, ale jak se to tu jmenuje nevíme. Hustě prší a všichni jsou z toho dost otrávení a nikdo se do převlékání nehrne. Zvlášť, když jsme se špatně dohodli na místě srazu a část z nás místo v Libři čekala v Jílovišti. Navíc jsme měli informace, že to není moc velké a je tam hodně vody (až 150 cm) a vlez sestává z asi 8 m plazení. Nakonec se všichni překonáváme, i když budeme mokří dřív, než tam vůbec vlezeme. Od silnice jdeme lesní cestou do údolí potoka, který překračujeme a jdeme proti proudu asi 200 m a už vidíme otvor ve skále opatřený kovovým rámem. Jen mříž tu chybí. Pod cestou je další otvor, tentokrát bez rámu, ale moc úzký. 
Přes prostředníka se nám podařilo dohodnout si oficiální prohlídku dolu Jeroným u Krásna. Sraz máme odpoledne v Krásně na náměstí. Bylo nám řečeno, že nás může jet jen pět, ostatním to domluvíme až na příští rok, kvůli netopýrům. Na srazu se díváme do ostatních aut a zjišťujeme, že budeme mít dámskou společnost. Jsou tu tři holky a náš průvodce si vzal také nějaké kamarády a tak se počet návštěvníků vyšplhal na 11. Nám to nepřišlo moc, ale po prohlídce jsme mu museli dát za pravdu. 
Nedávno jsme se byli podívat na důl na jihu čech. Přijíždíme do malé, bohem zapomenuté, vesničky v podhůří Blanského lesa, u které se dílo nachází. Část z nás si ještě prohlíží budovy dolu na povrchu a zbytek už spěchá do malého údolíčka, kde jsou dva vstupy do stejného patra dolu. Vybíráme si ten vzdálenější a prolézáme dovnitř. Je to tu poměrně nové (asi 30-40 let) – hajcmany, bednění a trubky vzduchotechniky jsou v dobrém stavu. Uvnitř nacházíme šachtu dolů, muničák a dvě štoly s takovými držáky bílé barvy a několika průhlednými trubicemi. 
Po delší době jsme se opět jeli podívat na 3. Patro na Malé Americe (vstup jsme měli povolený). Pojali jsme to jako takový menší happening a přírodovědnou vycházku pro naše přátele a příbuzné. Je nás asi 13 a naše věkové složení se pohybuje mezi 6 a 65 lety (odhadem). Vchod je otevřen a tak jdeme na to. Postupně neznalým ukazujeme Azurové jezero, Středověký systém, komín smrti, Malou Galerii a štolu růží. Cestou jsme viděli několik netopýrů, ale většina z nich je již venku. Tohle byli nějací opozdilci. 
Je zamračená sobota a hrstka z nás se schází v Mc Donalda v Šárce, abychom prozkoumali podzemí v Šáreckém údolí. Sraz z průvodcem máme přímo u vchodu do podzemí za půl hodiny. Dáváme si proto ještě kafe a někteří z nás i nezdravé hamburgery. Cesta ke vchodu není dlouhá a tak za chvíli stojíme před kovovými dveřmi s kruhovým otvorem pro zámek v prudkém pískovcovém svahu. 
Je sobota a v 10.00 hod je sraz u vrátnice na Mořině. Tentokrát nás jede hodně – osm dospělých a dva naši synové Honzík a Ondra, které bereme sebou na některé lehčí akce a postupně se stali takovými našimi maskoty. My starší jsme v Rytířské, Blátivé i Jezerní štole již byli a nyní to chceme ukázat mladší generaci. Nad portálem Rytířské štoly uvazujeme lana a postupně slaňujeme dolů. Honzíka a Ondru si berou naši nejzkušenější lezci pod svá ochranná křídla a slaňují s nimi. Po slanění jdeme do štoly.
Po delší době jsme se domluvili na společné akci. Tentokrát se podíváme do Východních štol v lomu Velká Amerika. Jedná se o čtyři okna ve východní části lomu pod jednou z vyhlídek. Lano přivazujeme k blízkému stromu a jdeme na to. Slanění bylo rychlé a po chvíli už procházíme jednotlivé části štol.